Big Pharma? Rozdělit!
Pokud by měl být proveden velký reset v dobrém významu toho slova (tedy jakási náprava nejhorších průšvihů globalistického systému), rozhodně by k němu mělo patřit nucené rozdělení farmaceutických firem.
Tak, aby se žádný výrobce léků nesměl zabývat jejich vývojem a testováním. Dnes ospravedlňují nehorázné ceny léčiv údajnými náklady na vývoj. Jenže ten vývoj stejně platí z podstatné části daňoví poplatníci – prostřednictvím grantů, příspěvků nebo přímých objednávek (jako letos u anticovidových vakcín). Navíc je tendence odfláknout testování či zakrýt nežádoucí účinky, protože výrobní a obchodní jednotky stejné korporace zoufale čekají na zdroj výnosů. A vývoj je směřován víc k tomu, co přináší peníze než k tomu, co by opravdu zachraňovalo životy.
V rozumném uspořádání by tomu bylo tak, že vláda či zdravotní pojišťovny objednají u nezávislých laboratoří vývoj a testování určitého léku. Za to zaplatí. Úplně jiné podniky se pak budou zabývat výrobou – vlastně stejně jako dnes výrobou generik.
Rozdělení by snad umožnilo překonat současné dilema. Na jedné straně chceme těžit z vědecko-technického pokroku a chceme stále lepší preparáty, na druhou stranu víme o sklonu ke zneužívání situace, cpaní zbytečných léků, utajování vedlejších účinků apod.
„Turecko převzalo v NATO vedení Společných sil rychlé reakce.“
Chudoba, bída a lidská důstojnost
Ze včerejšího rozhovoru s Vladimírem Kapalem na Svobodném radiu.
Ve všech předchozích dobách tomu bylo tak, že pokud nějací lidé žili v bídě, režim pro ně třeba nic neudělal, ale snažil se aspoň vytvořit prostor, aby mohli nějak přežít. Aby toho moc nechtěli, aby se nebouřili, aby se zařídili sami. Tak tomu bylo za komunistů, za okupace, mezi válkami, i za císaře pána.
Ti dole tak mohli vytvořit vlastní kulturu, mohli se navzájem podporovat a měli řadu mechanismů, jak si něco obstarat velmi levně, jak si něco vypěstovat a podobně. Nebo aspoň, jak tu těžkou situaci snášet. Proto se dnes často připomíná, že předchozí generace žily v maličkých bytech, třeba i ve více generacích, neměly automobily a podobně. Ale dokázaly tak žít, protože měly systém vztahů a zvyků, který jim to umožňoval.
Navíc fungovalo vědomí, že pokud člověk žije řádným životem a nepáchá zločiny, tak je hoden úcty, i když je hodně chudý. Tohle vědomí se úplně ztratilo.
Jedním z důvodů je to, čemu pan doktor David říká umravňující efekt. Jde o to, aby chudoba byla něčím odstrašujícím. Aby i slušně situovaní lidé byli udržování ve strachu. Aby věděli, že pokud přijdou o své místo nižšího manažera, tak spadnou do bídy, která bude nesnesitelné. Že přijdou o lidskou důstojnost a rozpadne se jim celý život. Takoví lidé pak udělají naprosto cokoliv, aby si své místo udrželi.
“ Britská soudkyně odmítla vydat hrdinu Assangeho Američanům. Bravo!“
Americké volby. Skoro jako v Ghaně nebo na Jamajce
Electoral Integrity Report z roku 2019 hodnotí záležitosti typu jednoznačnosti volebního zákona, kontroly dodržování pravidel, transparentního financování politických stran apod.
USA v něm vychází nejen hůře než všechny evropské státy, ale také hůře než některé banánové republiky. Volby na Jamajce probíhají férověji než v USA. Stejného výsledku jako USA dosahuje Ghana a Mexiko. Libanon je na tom nepatrně lépe.
A to ještě musíme vzít v úvahu, že report nadržuje zemím, kde mají velký vliv nadnárodní neziskovky. Kdyby byl úplně objektivní, skončila by Amerika ještě katastrofálněji.
Dle mého soudu to souvisí se základním rysem současné americké kultury. Kdo se dostane nahoru (jakýmkoliv způsobem), ten je úctyhodný. Nikoho nezajímá, jak bohatství vzniklo a čeho se při tom ti lidé dopustili.
Snad to pomůže k lepšímu pochopení dění posledních týdnů.
Elections Integrity Report je ke stažení tady.
„Necítím žádnou lítost nad firmou Blažek, která dosahovala víc než půl miliardového obratu tím, že převážně vozila oblečení z Číny.“
O korporátních číslech
Z rozhovoru s Ondřejem Brožem:
Když si uvědomíme, že největší korporace mají statisíce zaměstnanců pracující v mnoha pobočkách po celém světě, je naprosto nemožné takovou organizaci uhlídat. Je nemožné zabránit tomu, že jednotlivé skupiny managementu sledují téměř výhradně vlastní zájmy a že vzniká zkostnatělá byrokracie.
Kromě toho přestávají rozhodovat lidé, kteří rozumí výrobě nebo jiné činnosti té organizaci. Rozhoduje se výhradně podle finančních čísel. Rozhodující pravomoc tedy drží finanční ředitel, který dnes působí v pivovarnické skupině, včera řídil finance ve výrobě čipů, a předtím třeba někde ve službách. Výrobní program ho vlastně ani nezajímá. Je plně hodnocen na výkazy a číselné ukazatele. Často to jde tak daleko, že už neřídí ani tento finanční ředitel, ale klíčová rozhodnutí přijímají manažeři investičních fondů a že rozhodují na základě powerpointových slidů. Vlastně už nejde o to, jak to vypadá ve výrobě. Zůstává jediná otázka: Jde z toho udělat hezký výkaz?
„Hrozba demobloku a Pirátů je pro nás daleko bližší než pedofil trpící stařeckou demencí v Bílém domě.“
Když se Češi hádají, džihádisté se smějí
Na parlamentkách:
Hodně se bojím toho, že právě v letošním roce bylo rozhodnuto o nezvratné islamizaci a o nahrazení českého národa. Epidemie bude nakonec potlačena očkováním, ale zničená morálka a zničené vztahy, to se bude opravovat roky. A během těch let mohou promigrační aktivisté naplnit všechny své záměry. Aniž by narazili na významnější odpor.
Česká společnost se rozpadla do menších skupin a začala válčit navzájem proti sobě. Zvlášť tragické je, že proti sobě válčí normální pracující. Hospodští proti zdravotním sestrám, trenéři fitness proti učitelkám, plastičtí chirurgové proti lékařům z JIP. A šéfové bank se nám smějí a vysávají nás více než kdy předtím. Dílo zkázy pak dovršili provozovatelé některých serverů, kteří situace využili ke zvyšování čtenosti za každou cenu, bez jakékoliv odpovědnosti. A různí zneuznaní aktivisté a bezskrupulózní politici, kteří se chtějí dostat na výsluní za každou cenu, a nemají absolutně žádné morální zábrany. Jeden z nich dokonce vynalezl ideologii takzvaného covidismu, což je prý totalitní ideologie spočívající v tom, že lidé nechtějí zbytečně umírat.
Celý rozhovor je k přečtení tady.
Předsevzetí pro letošní rok. Trávit proti loňsku jen zlomek času na sociálních sítích.“
Jan Keller: Hybridní politika
Ze zbrusu nové kniha Jana Kellera, jejíž prodej jsem před pár dny zahájil na svém e-shopu:
Z ekonomicky nejvyspělejších kapitalistických zemí přichází volání po kulturní revoluci ne nepodobné tomu, co kdysi mělo dovést ke komunismu rozvojovou Čínu. Ke kulturní revolucie se hlásí především dobře situovaní příslušníci vyšších středních vrstev. Chtějí dělat revoluci namířenou proti zastaralému myšlení nižších středních vrstev. Těm, kdo jsou úplně nahoře, to ani v nejmenším nevadí. Těm, kdo jsou úplně dole, to ani v nejmenším nepomáhá. Tato kniha pojednává o hybridní politice, tedy o velice zvláštní dělbě práce mezi pravicovými neoliberály, kteří zdeformovali liberalismus, a levicovými neomarxisty, kteří zkarikovali marxismus.
Knihu si můžete koupit tady.
